Mník jednovousý

Lota lota
Mník jednovousý, latinsky Lota lota je naší jedinou treskovitou rybou. Je to vlastně takový dravý všežravec, žijící nočním životem, mnoho rybářů jej v životě nezahlédlo. 6ije v chladných, čistých vodách, a narozdíl od ostatních ryb je aktivnější v zimním období. Má hnědou, střídavě světle a tmavě hnědě mramorovanou kůži s jemnými šupinami. Na bradě vyrůstá jediný, poměrně krátký vous. Zajímavostí jsou dvě hřbetní ploutve, první je kratší, druhá poměrně dlouhá. Břišní ploutve jsou posunuty do místa před prsními.

Mušle

Mušle, mušličky. Ne, teď nemám na mysli jejich schránky, ty jsou sice také pěkné, ale mě jde o obsah uvnitř. Mušle jsou totiž (sladkovodní i mořské) živočichové mimořádně vhodní k pojídání. Tedy, některé druhy (většina) a za určitých okolností, například musí být čerstvé, případně zamražené jako čerstvé. Jejich těla jsou totiž značně citlivá, a relativně rychle podléhají rozkladu. Každopádně lze tyto tvory konzumovat na mnoho způsobů. Ať již ústřice syrové s citronem, případně mušle v různých omáčkách, se zeleninou a podobně.

Filé po japonsku

A když už jsem tak zas jednou skončili u ryb z hlediska požírání, tak mohu vřele doporučit recept na filé po japonsku. Potřebujete rybí filé, sojovou omáčku, pepř, zázvor, bobkový list, červené víno, solamyl, olej. Co s tím? Svařte několik lžiček sojové omáčky (podle chuti, naší české, či japonský originál) s trochou pepře, zázvoru, dva či tři bobkové listy a něco červeného vína. Filé osolte, opepřete, obalte v solamylu a osmažte na pánvi na oleji. Vychladlé pak vložte do marinády a nechte pár hodin odležet. (případně zajisté lze konzumovat podobně jako sushi, tj do marinády namáčet a pojídat)

Štika

Štika je podle mne zvláštní ryba - je sladkovodní a přitom připomíná malého, ale hrozně zubatého krokodýla. Jak se tak příroda vyřádila! Pokud bych se vyjádřil jako tomu bývá ve starodávných snářích, štiku viděti, to bych zrovna nemusel. Ale štiku jístni - no, to je jiná! Tedy ulovit bych si jí nemusel, jednak mne lov na žádný způsob nebaví a hlavně mi připadá poněkud barbarské, aby si člověk napřed něco zabil a potom to snědl. Ovšem když to uloví někdo jiný... Taková štika na modro je přece náramná pochoutka a přitom příprava trvá pár minut! Stačí vzít asi 60 dkg štičího masa (podle možnosti je dobré nepoužívat maso z ryby těžší než 2 kg. - taková bývá většinou stará a proto suchá), 15 dkg. másla, 3/4 l. vody, 1 dl. octa, sůl, cibuli a pepř. Máslo se rozpustí, v kastrole se přivedou do varu všechny přísady, vloží se omyté štičí maso a vaří se 6 - 8 minut. Takto upravená štika se podává s máslem a vařenými brambory a dle mého názoru je výtečná!

Rozdíl mezi sladkou a slanou

Vodou je na jednu stranu ohromný, ale na stranu druhou jde prakticky o jedno a totéž. V obou je rozpuštěný kyslík, obojí je tekutina o podobné hustotě, podobně proudící. Z toho logicky vyplývá že i ryby mají podobný tvar těla ať již žijí v řece, rybníku nebo moři. Na druhou stranu slaná voda obsahuje značná množství solí (ne jen soli kuchyňské, NaCl, i když je jí tam většina) a liší se výrazně například maximální hloubkou a podobně. Každopádně jak dokazují například lososi, jedna a tatáž ryba může klidně žít v obou přostředích, a naprosto nic jí to neudělá. Předpokládám že je to spíše podobné jako když přijede člověk zvyklý na čistý vzduch do Prahy, nebo na mostecko. Rozdíl je sice veliký, ale po chvíli si zvykne.

Nejen sladkovodní

Poslední dobou se zde mluvilo jen o rybách sladkovodních, a to by se mělo napravit. Tedy od zitřka se vyskytnou nějaké mořské rybišky a jiné potvůrešky, vše prudce jedlé. Ono vůbec je toho v mořích jedlého mnoho, ryby, měkkýší, různé vícenohé potvůrky, mušle a tak. Jde jak o množství jedinců, tak o množství rodů.