Kapřík

Viděl jsem posledně u vody kolegu rybáře. Tedy, kolegu. Já v současné době nemám lístek, takže spíš chodím s kamarádem posedět u vody, ale tohle bylo náhodné. Kousek od Roudnice nad Labem seděl chlápek. Docela oblečený, ono už po ránu nebývá zrovna teplo. Tak jsem k němu přisedl a jen se koukal, jak se snaží. A že mu to šlo výtečně. Na výbavu, nad kterou by se snad ušklíbl i ten nejamatérštější amatér. Dotyčný měl asi dvoumetrový kus bambusu, původně snad z jakési rohože či co, na něm přivázaný naviják s silonem 0.30 mm snad ještě z dob komunistů, oka z drátu, kus korku jako splávek a na "prutu" dole nasazený kus silnější provrtané a ohlazené větve coby rukověť. Čili absolutní homemade výrobek, cosi co nešika dá dohromady za půl hodiny a šikulka do deseti minut. Právě proto jsem se přidal a sledoval, co na žížalku napíchlou na háčku chytí. Upřímně, nečekal jsem žádný zázrak, ale asi za dvacet minut měl chlápek kapříka, ne tedy nějakého extra, ale tak dvě a půl kila měl. Osobně to beru jako výborný důkaz, že na chytání fakt není nutné mít výbavu za tisíce, ale spíše štěstí a zkušenosti, kde berou.

Okoun říční

Okoun říční (Perca fluviatilis) je pomenší (velikost asi do 30 cm) dravá ryba nejen našich řek. Má relativně vysoké tělo, drobné, drsné šupiny. Dvě hřbetní ploutve, z toho první je ostnatá, přes tělo se mu táhnou svislé černé pruhy, díky nimž je poměrně nezaměnitelný. Břišní, řitní a ocasní ploutve jsou červené. Okoun býval nenáviděnou plevelnou rybou, než mu přišli rybáři na chuť. Nyní jsou větší okouni považovaní za cennou kořist. Aby také ne, okoun sice zabere skoro na cokoliv, ale chytit jej není snadné.

Lipan podhorní

Lipan podhorní (Thymallus thymallus) je rybou lososovitou, žijící v poměrně prudce tekoucích horních tocích řek. Nedorůstá obvykle nijak extrémní velikosti (40-50 cm max) ani není nijak extrémně bojovný. Je to ryba krásná, kterou se vyplatí i chvíli pozorovat, a ne jen lovit. V říčkách jež mají s bídou půl metru vody bývá docela dobře vidět. Nicméně úlovek skýtá také pěkný, vyžadující dost umu, aby rybář rybu přesvědčil zabrat na návnadu. Má výraznou hřbetní ploutev, zlatavé zbarvení, s občasnými černými tečkami. Šupiny jsou uspořádané v řadách.

Jak chytat štiku?

Štika je nádherná, dravá ryba, velice ceněná nejen pro svou (někdy značnou velikost) ale hlavně pro krásu a bojovnost. Ulovit větší štiku neni pro zelenáče, který nic neumí, protože má takovou sílu, že prostě vlasec přetrhne a zmizí. Na druhou stranu, někdy se nevede ani zkušeným, protože ačkoliv znají řeku do nejmenších podrobností, tak prostě ryba nezabere a je to. V první řadě je potřeba znát okolí a zvyky ryb. Jak se v jednotlivou dení dobu stěhují po řece. Je vcelku zbytečné nahazovat návnadu do prázdné tůňky, když jsou ryby tou dobou někde u protějšího břehu. Pak počasí, pokud se ryby schovávají, nebo naopak táhnou za kořistí někam uplně jinam, šance chytit je je nulová. Nu a pak jsou náhody jež ovlivňují šanci na úlovek. Buď se může dolů po řece přihnat nějaká špína, jež všechny ryby znechutí nebo rovnou zabije, a nebo naopak, hejno nějakých malých rybek vytáhne dravce z úkrytu. Zajímavé je, že i taková kapitální štika někdy zabere na návnadu připomínající starou bačkoru, když jí okolo tlamy proplouvají živé rybičky. A jindy naopak nezabere, ať děláte co děláte. Prostě rybaření je hlavně o štěstí. Jasně, kvalitní výbava a zkušenosti pomohou, ale když je smůla, tak nechytíte nic.

Hlavatka Podunajská

Hlavatka Podunajská je se svou délkou až 110 cm (u nás) nejen naší, ale i evropskou největší lososovitou rybou. Údajný maximální vzrůst je asi 180 cm, což by dávalo již poměrně úctyhodného krokodýla. V ČR žije jen značně ojediněle, alespoň přírodně, vysazována může být kdekoliv. Poznávací znaky jsou: tuková ploutvička, stejné zabarvení těla jako u pstruha (hřbet tmavý, břicho světlé, tmavé skvrny), dlouhé tělo, široká huba plná zubů. Pro svou extrémní sílu jde o opravdu královskou kořist. (údajně, nepotkal jsem nikoho, kdo by jí opravdu ulovil) Na druhou stranu, lidé jež "vytáhli" extrémně veliké sumce si těchto kořistí cenili jako naprosto jedinečných, a Hlavatka by se nepochybně dobře vyjímala i vedle nich.

Pstruh duhový

Pstruh americký duhový (Oncorhynchus mykiss) je poměrna malá (25-40 cm) původně severoamerická lososovitá ryba. Poměrně hojného rozšíření dosahuje nejen migrací, ale hlavně je vysazován všude možně po světě. Má stříbřité tělo s malými tečkami tmavé barvy, tukovou ploutvičku a růžový pruh na bocích. Díky jeho poměrně hojnému zastoupení sice utrpěla prestiž, jakožto vzácný úlovek, ale zase ryby žijící volně v řekách bývají na svou velikost až neobvykle bojovné, a poskytnou tak velmi dobrý rybářský zážitek.

Parma obecná

Parma Obecná (latinsky Barbus barbus) je jednou z krásných a bojovných ryb žijicích v našich řekách. Už od nepaměti jsou velké parmy považovány za úctyhodnou kořist, protože dovedou mistrovsky využít ve svůj prospěch sílu proudu, stejně jako kdejakou zátočinu, a pořádně při tom prověří rybářovy zkušenosti a kvalitu jeho výbavy. Běda chudákovi, jež navázal špatně zakalený háček, nebo má příliš slabý vlasec. Prostě o rybu přijde, a bude marně hledat kde se stala chyba. Viděl jsem dokonce i prut, doslova roztržený vejpůl, a to rybička nevypadala nijak extra velká. Voda sice zkresluje, ale více jak půl metru se nezdála. Parma dorůstá běžně velikosti 40-60 cm, ale jsou občas k vidění i kusy dlouhé okolo 80 cm, ale to jsou opravdu vzácné trofejní kusy. Parma má protáhlé štíhlé tělo, s vystupujícím rypcem vpředu. Rozpoznávacími znaky jsou právě ten rypák, 4 vousky a protáhlá řitní ploutev. Je víceméně všežravá, i když většinou polyká drobné živočichy ode dna.

Do jaké hloubky umístit návnadu?

Odpověď je poměrně jednoduchá: tam kde jí ryby potkají a půjdou po ní. Což se liší podle místa, a podle toho, jestli vám jde o ryby pohybující se volně ve vodě, nebo u dna. Další podstatný faktor je, jestli chytáte na rybníce, nebo na řece, kde je proud. Respektive, v místech kde je silnější/silný proud, je vlasec pod splávkem v pozici šikmo, někdy i v úhlu 45 stupňů. Čili je návnada jen v poloviční hloubce než jaká je délka vlasce mezi háčkem a splávkem. Obecně by se asi dalo říct, že hloubka od tak 35 cm do metru je relativní sázkou na jistotu. V metrové hloubce se vám ještě pravděpodobně nezamotá vlasec do nějakého svinstva na dně, ale je docela slušná šance že nástraha zaujme i rybu plovoucí níže. Naopak, mít nastraženo relativně těsně pod hladinou láká ryby jít se podívat, co že to zas do vody spadlo. Pak stačí trochu pohybu, případně zajímavé vůně těstíčka, a už je zájem.

Do jaké hloubky umístit návnadu?

Odpověď je poměrně jednoduchá: tam kde jí ryby potkají a půjdou po ní. Což se liší podle místa, a podle toho, jestli vám jde o ryby pohybující se volně ve vodě, nebo u dna. Další podstatný faktor je, jestli chytáte na rybníce, nebo na řece, kde je proud. Respektive, v místech kde je silnější/silný proud, je vlasec pod splávkem v pozici šikmo, někdy i v úhlu 45 stupňů. Čili je návnada jen v poloviční hloubce než jaká je délka vlasce mezi háčkem a splávkem. Obecně by se asi dalo říct, že hloubka od tak 35 cm do metru je relativní sázkou na jistotu. V metrové hloubce se vám ještě pravděpodobně nezamotá vlasec do nějakého svinstva na dně, ale je docela slušná šance že nástraha zaujme i rybu plovoucí níže. Naopak, mít nastraženo relativně těsně pod hladinou láká ryby jít se podívat, co že to zas do vody spadlo. Pak stačí trochu pohybu, případně zajímavé vůně těstíčka, a už je zájem.

Když se řekne muška

Tak si pod tím pojmem mnoho lidí představí jen nějaký nechutný hmyz. A pravdou je, že ony opravdu poměrně často nějakého toho hmyzáka připomínají, ale není to pravidlem. Muška je návnada, a jako vše ostatní, na co se loví má jen jediný účel: Přesvědčit rybu, aby si hryzla. V zásadě je muška z jakéhokoliv materiálu, bývají na ní připevněná různá pírka a udělátka, jež se ve vodě pohybují, a vytvoří tak iluzi, že jde o něco živého. Je až neuvěřitelné, na co někdy ryby zaberou. Když člověk občas vidí to, co si různí machři vyrábějí doma, diví se jak je možné, že jim na to zabere i opravdu pitomá ryba. A diví se ještě více, když se ukáže, že dotyčný na tu soutěž nepřijel machrovat, ale vyhrát. Pravdou je, že se dá mnoho dobrých mušek koupit, dnes bez problémů a často za směšnou cenu. Na druhou stranu je pravda, že tvorba vlastních předpokládá jednak znalosti, a jednak hodiny práce v dílně, než se vám povede to co chcete udělat přesně podle vašich představ. Ale ta radost, když člověku prvně zabere ryba na vlastnoručně udělanou mušku.. Nu, ono je to tak asi se vším, někdo si hraje se svým autem desítky hodin v garáži, jiný ho odveze do servisu a za tuning zaplatí desítky tisíc kč. A kdo je pak spokojenější, když mu jeho miláčka okukují zvědavci? Výroba vlastních mušek je věda, barvy, tvary, háčky.. Vše to vyžaduje značné zkušenosti a dostatek času. Ono se totiž snad nikdy nic nepovede napoprvé. Ryby mají své názory, na to co vypadá jedle a lákavě. Takže pokud se budete pouštět do výroby, počítejte s tím, že budete pravděpodobně mušku několikrát předělávat, než bude vyhovovat. Nemluvě už o tom, že si člověk na vše musí zvyknout, přizpůsobit svůj styl, pokud budete mušku táhnout příliš rychle (nebo pomalu, závisí na tom jak vypadá) nechytíte nic a naopak. Leckdy se člověk dočká kapitálního úlovku v místě kde by to nečekal, a to třeba jen na pírko přivázané k háčku a olůvko. (Osobně jsem viděl chlápka chytat na tohle, a dost úspěšně. Není to teda žádná krásná návnada, ale v silnějším proudu se mrská a vypadá tak krásně živě, že se ani nedivím, že se nějaká ryba musí přesvědčit o chuti.)

Růst ryb

Obecně mají ryby jednu velmi zajímavou vlastnost: Při dostatku potravy a prostoru rostou dlouho, předlouho. Přesněji řečeno, trvá to hodně dlouho, ale pokud má takový kapr či sumec dost místa a není omezován nedostatkem potravy, tak z něj nakonec vyroste obří jedinec. Tyto ryby totiž mají něco, čeho se suchozemským organismům nedostává, a sice neukončený růst. Tj, že se prakticky až do smrti zvětšují, a že se mohou dožít velmi vysokého věku. Samozřejmě se takto nechovají všechny ryby, ale krásným příkladem jsou třeba malí sumečci známí z akvárií. Ti totiž mají v době kdy si je přinesete asi 5 cm délky, a podle velikosti nádrže následně dorostou od asi 8-10 cm po obry dlouhé i ke 30 cm. Spíše je velice zajímavé, že by člověk očekával u neustále rostoucího organismu různé úchylky a zhoubné bujení, a ono se tomu ryby nějak vyhnou.