Kapřík
Viděl jsem posledně u vody kolegu rybáře. Tedy, kolegu. Já v současné době nemám lístek, takže spíš chodím s kamarádem posedět u vody, ale tohle bylo náhodné. Kousek od Roudnice nad Labem seděl chlápek. Docela oblečený, ono už po ránu nebývá zrovna teplo. Tak jsem k němu přisedl a jen se koukal, jak se snaží. A že mu to šlo výtečně. Na výbavu, nad kterou by se snad ušklíbl i ten nejamatérštější amatér. Dotyčný měl asi dvoumetrový kus bambusu, původně snad z jakési rohože či co, na něm přivázaný naviják s silonem 0.30 mm snad ještě z dob komunistů, oka z drátu, kus korku jako splávek a na "prutu" dole nasazený kus silnější provrtané a ohlazené větve coby rukověť. Čili absolutní homemade výrobek, cosi co nešika dá dohromady za půl hodiny a šikulka do deseti minut. Právě proto jsem se přidal a sledoval, co na žížalku napíchlou na háčku chytí. Upřímně, nečekal jsem žádný zázrak, ale asi za dvacet minut měl chlápek kapříka, ne tedy nějakého extra, ale tak dvě a půl kila měl. Osobně to beru jako výborný důkaz, že na chytání fakt není nutné mít výbavu za tisíce, ale spíše štěstí a zkušenosti, kde berou.
Subscribe to:
Posts (Atom)