Ryby jsou zdravé

Podle Idnes to neplatí, ryby prý obsahují příliš mnoho rtuti. Kde na tento blud kdo z redaktorů přišel se tradičně nedá zjistit, stejně jako na důvody, proč jsou populace živící se "špatnými" rybami daleko zdravější než spousty jiných, co se sice žíví rybí stravou méně, ale zato navštěvují hojně fast foody. Ono ostatně bude patrně něco na prohlášeních umírněných odborníků, kteří propagují prostě bohatou stravu, obsahující jak maso, tak ryby a zeleninu, ne jen jednu složku. A jen tak mimochodem, potkal jsem posledně krásný a zajímavý článeček, co by se stalo a jak by se změnila produkce skleníkových plynů, pokud by se ze všech lidí stali vegetariáni. A právě výyledek je nesmírně zajímavý, ono by se totiž prakticky nic nezměnilo, asi by namísto krav produkovali metan zlí lidé pojídající původně kraví stravu.

Kapřík

Viděl jsem posledně u vody kolegu rybáře. Tedy, kolegu. Já v současné době nemám lístek, takže spíš chodím s kamarádem posedět u vody, ale tohle bylo náhodné. Kousek od Roudnice nad Labem seděl chlápek. Docela oblečený, ono už po ránu nebývá zrovna teplo. Tak jsem k němu přisedl a jen se koukal, jak se snaží. A že mu to šlo výtečně. Na výbavu, nad kterou by se snad ušklíbl i ten nejamatérštější amatér. Dotyčný měl asi dvoumetrový kus bambusu, původně snad z jakési rohože či co, na něm přivázaný naviják s silonem 0.30 mm snad ještě z dob komunistů, oka z drátu, kus korku jako splávek a na "prutu" dole nasazený kus silnější provrtané a ohlazené větve coby rukověť. Čili absolutní homemade výrobek, cosi co nešika dá dohromady za půl hodiny a šikulka do deseti minut. Právě proto jsem se přidal a sledoval, co na žížalku napíchlou na háčku chytí. Upřímně, nečekal jsem žádný zázrak, ale asi za dvacet minut měl chlápek kapříka, ne tedy nějakého extra, ale tak dvě a půl kila měl. Osobně to beru jako výborný důkaz, že na chytání fakt není nutné mít výbavu za tisíce, ale spíše štěstí a zkušenosti, kde berou.

Okoun říční

Okoun říční (Perca fluviatilis) je pomenší (velikost asi do 30 cm) dravá ryba nejen našich řek. Má relativně vysoké tělo, drobné, drsné šupiny. Dvě hřbetní ploutve, z toho první je ostnatá, přes tělo se mu táhnou svislé černé pruhy, díky nimž je poměrně nezaměnitelný. Břišní, řitní a ocasní ploutve jsou červené. Okoun býval nenáviděnou plevelnou rybou, než mu přišli rybáři na chuť. Nyní jsou větší okouni považovaní za cennou kořist. Aby také ne, okoun sice zabere skoro na cokoliv, ale chytit jej není snadné.

Lipan podhorní

Lipan podhorní (Thymallus thymallus) je rybou lososovitou, žijící v poměrně prudce tekoucích horních tocích řek. Nedorůstá obvykle nijak extrémní velikosti (40-50 cm max) ani není nijak extrémně bojovný. Je to ryba krásná, kterou se vyplatí i chvíli pozorovat, a ne jen lovit. V říčkách jež mají s bídou půl metru vody bývá docela dobře vidět. Nicméně úlovek skýtá také pěkný, vyžadující dost umu, aby rybář rybu přesvědčil zabrat na návnadu. Má výraznou hřbetní ploutev, zlatavé zbarvení, s občasnými černými tečkami. Šupiny jsou uspořádané v řadách.

Jak chytat štiku?

Štika je nádherná, dravá ryba, velice ceněná nejen pro svou (někdy značnou velikost) ale hlavně pro krásu a bojovnost. Ulovit větší štiku neni pro zelenáče, který nic neumí, protože má takovou sílu, že prostě vlasec přetrhne a zmizí. Na druhou stranu, někdy se nevede ani zkušeným, protože ačkoliv znají řeku do nejmenších podrobností, tak prostě ryba nezabere a je to. V první řadě je potřeba znát okolí a zvyky ryb. Jak se v jednotlivou dení dobu stěhují po řece. Je vcelku zbytečné nahazovat návnadu do prázdné tůňky, když jsou ryby tou dobou někde u protějšího břehu. Pak počasí, pokud se ryby schovávají, nebo naopak táhnou za kořistí někam uplně jinam, šance chytit je je nulová. Nu a pak jsou náhody jež ovlivňují šanci na úlovek. Buď se může dolů po řece přihnat nějaká špína, jež všechny ryby znechutí nebo rovnou zabije, a nebo naopak, hejno nějakých malých rybek vytáhne dravce z úkrytu. Zajímavé je, že i taková kapitální štika někdy zabere na návnadu připomínající starou bačkoru, když jí okolo tlamy proplouvají živé rybičky. A jindy naopak nezabere, ať děláte co děláte. Prostě rybaření je hlavně o štěstí. Jasně, kvalitní výbava a zkušenosti pomohou, ale když je smůla, tak nechytíte nic.

Hlavatka Podunajská

Hlavatka Podunajská je se svou délkou až 110 cm (u nás) nejen naší, ale i evropskou největší lososovitou rybou. Údajný maximální vzrůst je asi 180 cm, což by dávalo již poměrně úctyhodného krokodýla. V ČR žije jen značně ojediněle, alespoň přírodně, vysazována může být kdekoliv. Poznávací znaky jsou: tuková ploutvička, stejné zabarvení těla jako u pstruha (hřbet tmavý, břicho světlé, tmavé skvrny), dlouhé tělo, široká huba plná zubů. Pro svou extrémní sílu jde o opravdu královskou kořist. (údajně, nepotkal jsem nikoho, kdo by jí opravdu ulovil) Na druhou stranu, lidé jež "vytáhli" extrémně veliké sumce si těchto kořistí cenili jako naprosto jedinečných, a Hlavatka by se nepochybně dobře vyjímala i vedle nich.

Pstruh duhový

Pstruh americký duhový (Oncorhynchus mykiss) je poměrna malá (25-40 cm) původně severoamerická lososovitá ryba. Poměrně hojného rozšíření dosahuje nejen migrací, ale hlavně je vysazován všude možně po světě. Má stříbřité tělo s malými tečkami tmavé barvy, tukovou ploutvičku a růžový pruh na bocích. Díky jeho poměrně hojnému zastoupení sice utrpěla prestiž, jakožto vzácný úlovek, ale zase ryby žijící volně v řekách bývají na svou velikost až neobvykle bojovné, a poskytnou tak velmi dobrý rybářský zážitek.